ZAČÁTKY PŮSOBENÍ ŘÍDÍCÍHO UČITELE
JOSEFA SUKA V KŘEČOVICÍCH

/ podle dopisu nalezeného v muzeu v Netvořicích zpracoval PhDr Hrnčíř /

Dekretem. vikářs. úřadu ze dne 1. září 1846 dosazen jako podučitel do školy křečovické Josef Suk, mladík tehdy devatenáctiletý s ročním platem 0 /nula/. O svém začátečním působení líčí v kronice školní následovně: "Ku Křečovické jednotřídní sešlé škole, v které místo stropu byla přibita učazená a od páry shnilá černá prkna, v které podlaha z vylámaných cihel se nalézala, v které žáci stlačeni seděli jako slanečkové a prachem cihelným i s učitelem se dusili, patřilo tenkráte 13 vesnic se 320 dítkami. Učitel Matěj Český byl již stařeček 76letý a k vyučování neschopný. Všecka práce školní i kostelní spočívala tedy na bedrách ještě nezkušeného mladíka - zadarmo a za velmi chatrnou stravu pracujícího, kterýžto ustláno měl ne na růžích, ale na jejich pichlavých ostnech. Služné nebylo žádné! Po perné namáhavé práci ve škole musel si tenkráte školní mládenec mizerný groš - by se mohl ošatiti - vydělávati hraním po hospodách.
"Stravou mou každodenní byla polévka z mléka, brambor, kuba a škubánky s prachandou, polity studeným nejzadnějším mlékem. Toť byla znamenitá paštika a posila ku práci tak namáhavé ve škole! A co mně čekalo o koledě? V lednu musel jsem každého dne po přetěžké práci ve škole, při největším mrazu a sněhu po vesnicích tři krále na dveře psáti, při tom zpívati a lidem ve stavení nového roku vinšovati. Hospodyně měly již připravený lavičník, a sotva jsem ze stavení paty vytáhl a dveře za sebou zavřel, utřely honem jistou část napsanou, aby prý slepičky brzo nesly a krávy hodně dojily, když se lavičník do nápoje vyždímá!

Za to dával chalupník groš a sedlák dvougroš /někde také houbovou polévku/. Než jsem takto rozsáhlou osadu takto sešel, trvalo přes měsíc.
Ale mně to vynášelo! Poslyšte mnoho-li? Když jsem každého dne zlou cestou unaven z daleké vesnice již v noci domů se vrátil, vysázel po celém stole svému starému principálovi vydělané groše a dvougroše a tento velikomyslně sáhl a podal mi za odměnu dvougroš, tuť zavýskl jsem radostí a poděkovav zdvořile za. velikou odměnu tuto, honem zouval jsem boty po zlých cestách promočené a roztrhané, nesl jsem je k obuvníku, a tomuto 2 i 3 zlaté z vydělaného dvougroše zaplatil. A což jaká na mě čekala skvělá večeře? Přišla hospodyně Veronika /můj principál totiž byl vdovec/ a vyndala na víčko z trouby pečené koroptve - ale bohužel na loupačku!

Po odbytých 3 králích čekalo na mne chození po zápisu po všech vesnicích a sbírání vajíček pro starého učitele /a věřte - byl jsem tak spravedlivý že když mne někdy hokynáři potkali a přemlouvali mě, bych jim vejce prodal, že druzí mládenci to také dělávali - nikdy jsem toho neučinil!/ Když jsem byl po vesnicích ze zápisem hotov, čekalo mne opět sepisování obyvatelstva celé osady na čisto. Jakých svízelů a starostí bylo mi tenkrát zakusiti a přestáti není možno slovy vypověděti, a přec, zabývaje se neustále prací, byl jsem ve zdejší vesničce spokojen.
Vzpomínka na blahé dny ty zatřese útrobami toho, komu udělilo nebe trpělivostí a síly všecky svízele ty přestáti. Tenkrát byla na místě průpověď "Koho bohové nenáviděli, toho učitelem udělali!"
Učitel Matěj Český zesnul v Pánu v r. 1857 v stáří 86 roků. Ještě za jeho živobytí jmenován jsem byl dekretem arcibiskupské konsistoře ze dne 28.2. 1858 definitivním učitelem a pracoval dále jako samojediný do roku 1865 /celkem 19. rok již / vyučuje přes 300 dítek."


Z kroniky školní vypsal / podpis dosti nečitelný, snad K. Zvěřina, řídící učitel, datum neuvedeno/.