Ukázka z půvabné knížky Vladimíra Janovice

„Lidská tvář Josefa Suka“

„Velmi radostný průběh měl i koncert v Benešově, konaný 2. října 1932. Bylo to jedno z posledních vystoupení Českého kvarteta před jeho zánikem. Koncert byl velkou událostí pro celý kraj. Přijeli i sedlčanští a křečovičtí přátelé. Suka jejich přítomnost nesmírně potěšila. Jeho usměvavá tvář, poznamenaná několikatýdenní nemocí, zářila tichým štěstím. Sál hotelu Pošta byl zcela vyprodán, někteří posluchači si dokonce přinášeli židle z domova. Umělci museli z místnosti pro účinkující jít na jeviště přeplněným sálem. Jakmile se objevili, zaburácel potlesk a ozvalo se volání: „Sláva Českému kvartetu ! Ať žije Suk !“ Bylo nebezpečí, že v této tlačenici vezmou jejich nástroje za své. Zelenka první zvedl violoncello nad hlavu a ostatní ho následovali.

Přednesený jubilejní pořad ( Smetana: Smyčcový kvartet e moll Z mého života Z mého života, Suk: Smyčcový kvartet B dur a Dvořák: Smyčcový kvartet As dur ) měl veliký úspěch a kvarteto bylo mnohokrát vyvoláno. Suk byl blažený a na chvíli zapomněl na únavu, která mu v té době ztrpčovala život.

Po koncertě spěchal, aby společně s Ládíčkem (Zelenkou) stihl rychlík do Prahy. Rozjařeni úspěchem, vřítili se do kupé, kde seděl venkovsky oblečený muž. Jakmile zahlédl muzikanty, oslovil je: „Tak co, kde to váleli ?“ Suk pohotově odpověděl: „V Benešově Na Koruně.“ „A že sem tak smělej, já sem hostinskej a rád bych věděl, kolik jim tam kolega platil.“ Načež Suk po kratším rozmyšlení: „Dostali jsme každý 10 korun za hodinu, večeři a pivo, kolik kdo vypil.“- „To teda ale nejste moc laciný.“ – „Vždyť my ale podle toho taky slušně hrajem.“

(...) tak tomu bylo i v hotelu Nigrin, kam Suk pravidelně navečer docházel, aby v důvěrném kruhu benešovských přátel (stolní společnost „Vrtáků“ nevyjímaje) a za vlídné obsluhy nájemce podniku Josefa Herolda vypil svou obligátní sklenku červené Ludmily. Jeho věrná hospodyně Anna mu často přicházela naproti. Jednou se skladatel opozdil a paní Anna musela venku delší dobu čekat. Cestou domů si v rozhořčení dovolila ostrou výčitku: „Takhle pozdě chodit domů ! To nedělá světovej Mistr, ale lecjakej flamendr !“ Suka to zamrzelo a hledal příležitost k odvetě. Za několik dní se Anna vrátila později z biografu. Byla přivítána kousavou poznámkou: „Takhle pozdě chodíte domů ? Vy nejste moje hospodyně, ale Tonka Šibenice !“