PhDr. Jiří Pilka

Projev 25.5.2003 v Křečovicích při Sukových slavnostech

Vážení přátelé, dělí nás pouhé čtyři dny od 29. května, kdy si budeme připomínat 68 let od smrti mistra Josefa Suka, který od nás odešel už ve svých 61 letech v roce 1935. 
Scházíme se v nádherném prostředí chrámu, v němž on sám mnohokráte býval přítomen a také hrával. Je to nejvhodnější prostředí, stojí na pomezí světa a nebe, přítomnosti a věčnosti, života a smrti. Tato dimenze je navíc o to krásnější, že na tomto historickém místě můžeme slyšet umění Sukova vnuka, vynikajícího houslisty Josefa Suka. Kontinuita tradic a rodu je velikou věcí.

 
Připomínáme-li si výročí Sukova úmrtí, nemůžeme minout smuteční symfonii Asrael. Skladatel v ní vzdal úctu svému tchánu, Antonínu Dvořákovi, který zemřel v roce 1904 a své manželce, Otylce, která zemřela v roce 1905. Suk byl velice mladým vdovcem, bylo mu pouhých 31 let. V Asraelu, pojmenovaném podle orientálního anděla smrti, nám odevzdal hluboké dílo, které v posledních letech dosahuje jedinečných úspěchů v Německu, Rakousku, Anglii, USA.

Josef Suk sám je pro mne však andělem života, dárcem nejcennějších hodnot potřebných k smysluplnému naplnění času každého z nás. Nabídl nám radost ve Smyčcové Serenádě, v Radúzi a Mahuleně (Hra na labutě a pávy), v cyklu Jaro, v klavírní Humoresce a v Náladách, ve skladbě V nový život.
Oslavil přátelství ve Vesnické serenádě, v Sousedské, v klavírním díle O přátelství. Sousedská nepostrádá humor, sám autor s nadsázkou řekl, že je to dílo, v němž nemusí nic umět ani skladatel ani hráči. Příroda naplňuje Jaro, Pohádku léta, Letní dojmy.
Filozofie se prolíná do Zrání, Epilogu, do cyklu Životem a snem.
Vlastenectví vtělil do Meditace na svatováclavský chorál, do Legendy o mrtvých vítězích, najdeme ho v symfonické básni Praga.
Mohl bych jmenovat další skladby, tyto jsou jen náznakem toho, jak jedinečný svět hodnot nám skladatel zanechal.

Velký kus práce odevzdal dále jako houslista, nelze zanedbat Sukovu práci pedagogickou. Mezi jeho žáky patřily tak rozdílné osobnosti jako byl Klement Slavický a Jaroslav Ježek, nebo Bohuslav Martinů. Je to doklad velkorysosti a tolerance, nevyžadoval aby žáci pracovali podle jeho vzoru. Učil také Poláky, Jugoslávce, Ukrajince, Turky, byl vyhledávaným profesorem.

Pamětníci připomínají jedinečné Sukovo působení na místě rektora pražské konzervatoře. Byl jím zvolen čtyřikrát v letech 1924-1935. Vykonával svou funkci velice pečlivě, dovedl také bojovat za vhodnou konzervatorní budovu, brojil proti podceňování škol a umění, svá slova směřoval k bankám ve snaze získat jejich podporu. Myslel a jednal velice moderně.

Co však pokládám za nejdůležitější: Josef Suk odcházel ze života s čistým štítem, jeho životní účet byl naplněn dokonalou prací, kterou by jinak mohli zastávat tři lidé: skladatel, pedagog, houslista. Žil kladně, všechna jeho tvorba i další činnost směřovala k radostnému a naplněnému životu. Nezanechával za sebou mraky a mlhu. Proto neváhám říci, že dodnes může být naším vzorem a inspirací.

Jaká slova volit na závěr? Jednoduchá, ale podle mého názoru nejvýznamnější: Mistr Josef Suk byl hodný a dobrý člověk.