ZAVŘÍT TENTO ČLÁNEKSPOLEČNOST JOSEFASUKA




Marie Neradová:

CHRÁMOVÁ HUDBA V KŘEČOVICÍCH

Když jsem jako malá poslouchala koncerty Mistra Josefa Suka v křečovickém kostele při příležitosti výročí úmrtí jeho dědečka, hudebního skladatele, myslela jsem si, že „tak krásně hraje, protože je od nás“. Dnes si říkám, že na tom možná bylo kus pravdy. Kostel sv. Lukáše slyšel v domácím provedení skvosty českých i světových autorů. Nejvyšší úrovně dosáhla chrámová hudba bezesporu za řídícího učitele Josefa Suka, nejstaršího z řady Josefů Suků, o kterých si povídáme. Tenkrát zde byl výborný čtyřhlasý sbor, orchestr a skvělý varhaník v osobě pana řídícího. Do této doby bych se ráda, kdyby to šlo, podívala. Ale možná ještě dál. Už za Sukova předchůdce, Matěje Českého, se u nás dobře a hojně muzicírovalo. Regenschori měl oporu ve vzdělanci a milovníkovi klasické hudby faráři Severinu Rafaelu Voborníkovi, který roku 1874 křtil pozdějšího hudebního skladatele Josefa Suka.

Století dvacáté začalo slavně. Hned roku 1900 byly na křečovický kůr instalovány nové jednomanuálové romantické varhany z dílny Em. Š. Petra, op. 125. „Vyprubovat“ je přišel i Antonín Dvořák ! A líbily se mu. Vždy, kdy přijel na několikadenní návštěvu k Sukovým, převzal úlohu varhaníka o ranních mších v kostele svatého Lukáše. Tyto varhany tam stojí a hrají dodnes. Po roce 1918 však přišla velká rána. Rozhodnutím státních úřadů museli kantoři opustit chrámovou hudbu, a to pod hrozbou výpovědi z místa. Kde vzít jiné vzdělané varhaníky ? Toto nesmyslné oddělení školy od chrámu uškodilo oběma stranám. Ale zpět na svatolukášský kůr. O úroveň hudebníků a zpěváků se staral místní farář a nutno poznamenat, že v této oblasti měly Křečovice štěstí. Ve 30. letech tvořili klasický smíšený sbor převážně mladí lidé, fungoval orchestr a varhaníci samozřejmě také. Druhá světová válka přinesla rozhodnutí o vystěhování neveklovska, a tak křečovičtí stěhovali nejen své rodiny, ale i kostelní inventář, včetně varhan. Když se po nabytí svobody celí šťastní vrátili domů, netušili, co je čeká.

Nebudu se rozepisovat o celkové situaci, jen co se týká chrámové hudby. V roce 1950 byl zatčen místní farář a svoji činnost přerušil i chrámový sbor. Po odmlce se začal scházet už jen k nácviku Vánoc a Velikonoc. Od let šedesátých zpíval pouze dvojhlasy a roku 2000 přerušil svoji činnost opět, tentokrát pro nedostatek hlasů. Je mi to líto, zvlášť když čtu na notách pokyn: „Nahoře zpívá sbor a dole všechna dítka!“. Ale hned mě zahřeje u srdce skutečnost, že ta „dítka“ tady jsou. V roce 1996 vznikl dětský chrámový sbor „Lukáš“. Přijal jméno patrona kostela, svatého evangelisty a lékaře Lukáše a během času se ukázalo, že ne náhodou. Častokrát se totiž stalo, že po vystoupení přišli lidé dětem poděkovat za to, že jim svým zpěvem otevřely srdce, zahnaly špatnou náladu, přinesly radost ….prostě se zjistilo, že dětský zpěv léčí duše dospělých, a to je důvod k radosti ! Letos sbor vstoupil do sedmého roku svého trvání, a protože je tvořen dívkami, dobře spolupracuje s ženským komorním triem, které v Křečovicích zpívá už od roku 1986 a jehož členky se starají o to, aby „Lukáš“ rostl v tom, co je krásné, a to nejen v hudbě, ale i v životě samotném. Tak nám držte palce a přijeďte do Křečovic. Jsou jako zahrádka!

ZAVŘÍT TENTO ČLÁNEK© Společnost Josefa Suka