Josef Suk - životopis:

Josef Suk se narodil r.1874 v Křečovicích a i v dobách své největší slávy se tam rád vracel, protože v tamní přívětivé krajině nacházel odpočinek, usebrání, a klid ke komponování. Svoji první skladbu složil už v 9 letech,o dva roky později nastoupil na Pražskou konzervatoř, kde kromě hry na housle ( u Antonína Bennewitze ) studoval též skladbu u Antonína Dvořáka. Na Bennewitzův popud založil záhy se svými kolegy z ročníku (K.Hoffmanem, O. Nedbalem a O. Bergerem) České kvarteto, se kterým pak odehrál v průběhu svého života na 4.000 koncertů ve 2O státech. České kvarteto mělo značný vliv i na jeho skladatelskou dráhu: kromě přímého podnětu ke vzniku několika komorních skladeb (klavírního kvartetu, klavírního kvinteta, dvou smyčcových kvartet a Meditace na Svatováclavský chorál) získával Suk při koncertních zájezdech též široký rozhled po tehdejším kulturním světě. Častá kvartetní turné měla ovšem za následek také jeden specifický rys Sukovy tvorby: jeho díla vznikala buď „jedním dechem“ nebo naopak s velmi dlouhými přestávkami – na komponování měl čas pouze o prázdninách.

Největší vliv na Sukovu skladatelskou dráhu měla bezesporu osobnost jeho učitele Antonína Dvořáka, který mu byl po celý život obdivovaným a milovaným vzorem jak po stránce umělecké, tak i lidské. Ve 26 letech se Suk oženil s Dvořákovou dcerou Otýlií (Otilkou) a její tragicky předčasná smrt (trpěla vážnou srdeční chorobou) v roce 1905, stejně jako předchozí smrt Dvořákova v roce 1904 znamenaly naprosto zásadní zlom v Sukově osobním i skladatelském životě.

Až do tohoto okamžiku psal Suk skladby plné mladistvého nadšení a hravosti. I když se i v nich objeví temnější stín (například radúzovské téma smrti), přece jen se většinou nesou v duchu mozartovsky bezstarostné důvěřivosti mládí. Suk sám napsal: „Byl jsem ještě dítětem před tajemstvím života a smrti...“ V této době vznikají jeho zatím nejznámější skladby: Píseň lásky op. 7, Smyčcová serenáda Es dur op. 6, Scénická hudba k Zeyerovým dramatům Radúz a Mahulena a Pod jabloní, klavírní cykly Jaro a Letní dojmy , 1. kvartet op. 11 a další. Následuje velmi krátké mezidobí několika skladeb, které jsou sice stále ještě mladistvě průzračné, ale už je z nich patrný neklid znepokojující předtuchy: kromě 4 kusů pro housle a klavír op. 17 a Fantastického scherza je to též Fantazie pro housle a orchestr g moll op. 24.

Po smrti Dvořákově a Otilčině začíná Sukovo dílo směřovat do závažnější filozofické roviny a snaží se (podobně jako Gustav Mahler) najít všelidsky platnou odpověď na otázky po smyslu života a lidského utrpení. Tento vývoj – od otázek plných beznaděje až k usmířenému poznání uzdravující lásky a lidského soucitu – je dobře patrný zejména na symfonické tetralogii: Asrael (1906) - Pohádka Léta (1909) - Zrání (1917) a Epilog (1933), z níž je jasně cítit jak pomalu a těžce se Suk vyrovnával se smrtí obou nejbližších bytostí…


„Epilog“ se stal nakonec jakousi skladatelovou lidskou i uměleckou závětí - Josef Suk zemřel 29. května 1935.