Vážená paní senátorko, vážený pane senátore, vážený pane starosto, vzácní hosté, dámy a pánové!

Je pro mne velkou ctí promluvit na tomto místě a v tomto čase při příležitosti tak významné a zároveň radostné, jakou je odhalení pomníku skladateli Josefu Sukovi v našem městě.

Za dva dny uplyne 70 let od chvíle, kdy v domě nedaleko od nás dotlouklo unavené srdce našeho velkého krajana, významného tvůrce moderní české hudby, Dvořákova žáka, člena legendárního Českého kvarteta, ale také vzácného a laskavého člověka.

Odešel uprostřed jara ve městě, které se mu stalo na poslední léta života novým domovem, aby tu našel klid a odpočinek po namáhavé umělecké činnosti i těžkých životních zápasech.Odtud měl blízko jak do rodných Křečovic ke svému synovi, tak do Prahy za povinnostmi na konzervatoři, kde působil jako profesor skladby a rektor Mistrovské školy.

Jeho skladatelské dílo bylo v této době již uzavřeno a po čtyřicetiletém působení v slavném Českém kvartetu, které svým uměním dobylo svět, osiřelo i jeho místo u pultu 2.houslí .

Mistru Sukovi se v Benešově líbilo, žil tu v klidu a byl rád, že obyvatelé jsou k němu „nesmírně pozorní a přitom jej nechají na pokoji“, jak se sám jednou vyjádřil. Zde v ústranní na konci své cesty mohl přehlížet s pocitem uspokojení svůj život i tvůrčí dílo,v nichž se snoubila velká láska s hlubokou bolestí. Nic nového již netvořil, ale vracel se k některým skladbám ze svého mládí,které přepracovával. Aktivně se zapojil do činnosti Komorního sdružení,vzniklého v roce 1932 z iniciativy místních hudebních nadšenců a učitelů a podporoval jeho činnost. Zde, v Benešově, oslavil Josef Suk mezi svými přáteli 60. narozeniny na večeru pořádaném pod záštitou ministra školství a národní osvěty dr.Kramáře v sále hotelu Pošta. A tato událost přispěla také k upevnění jeho vztahu k našemu městu.

Městská rada v Benešově udělila jako projev úcty Mistru Sukovi čestné občanství města a jeho jménem byla nazvána jedna z ulic vedoucí ke Křečovicům. Benešovu také připadl nadmíru smutný úkol posledního rozloučení s tímto milovaným umělcem a vzácným člověkem, kterého měli všichni rádi.

Umělec odešel,jeho dílo však žije dál.

Od této doby Benešov nikdy na svého čestného občana nezapomněl. Josef Suk je součástí tradice, která se tu dlouhá léta udržuje a rozvíjí, je a zůstane živý v kulturní paměti města, které se k němu hlásí jako k jednomu ze zdrojů své kulturní identity.
Po čestném občanovi města a významném skladateli byla zákonitě pojmenována místní hudební škola a aula benešovského gymnázia, která je místem setkávání obyvatel města a širokého okolí s hudbou, vešla od listopadu roku 1989 do povědomí jako Sukova síň.
Příkladná je činnost Sukova komorního sboru, který svým působením navazuje na tradici sborového zpěvu v Benešově.

Významným činem, zvýrazňující Sukovo spojení s naším městem,je vznik festivalu Jaro Josefa Suka, který má za sebou již 15 úspěšných ročníků a přispívá k tomu, aby osobnost velkého skladatele a vzácného člověka nikdy nezmizela z obzoru našeho města a kraje, aby Sukova láska k rodnému kraji i našemu městu byla dnes odměňována naší láskou k dílu,které nám zanechal a které má trvale pevné místo ve zlatém fondu naší národní hudby.

Dnešní akt je nejen důstojným potvrzením úzkého sepětí Mistra Josefa Suka s Benešovem, ale i závazkem rozvíjet jeho památku a uchovávat ji jako vzácný poklad pro budoucnost.

Ať tento pomník všem připomíná skromného člověka a velkého umělce silné individuality, nikdy nezapomínajícího na svůj učitelský původ, který nade vše miloval rodný kraj a jeho prostou krásu dovedl přetavit do poesie tónů.

Ať je nám Mistr Josef Suk v dnešní hektické a rozkolísané době příkladem poctivého umělce, zásadového a mravně pevného člověka, který šel odpovědně za svým cílem a jehož krédem bylo odevzdat poctivé dílo a mít vždy čisté svědomí.